Život je jako starý, zaprášený hrad, který každý z nás obývá. Každá místnost tohoto hradu představuje nějakou část naší minulosti – konflikty, které jsme prožili, city, které jsme skrývali, bitvy, které jsme bojovali. Naše symptomy jsou jako ozvěny, které se linou chodbami tohoto hradu, připomínají nám, že někde v těchto místnostech je problém, který jsme ještě nevyřešili.

Když nás něco bolí, je to, jako kdyby zvonil zvonek na věži hradu, volající nás zpět k určitému pokoji, k určité scéně, kterou jsme možná zapomněli, ale která stále ovlivňuje celou strukturu našeho bytí. Jde o to pochopit, že tyto ozvěny – tyto zvonky – nejsou našimi nepřáteli, ale průvodci, kteří nás vedou k pravdě, kterou potřebujeme odhalit, abychom mohli opravit základy našeho hradu a žít v něm v míru a harmonii.

Stejně jako stín neexistuje bez světla, ani bolest neexistuje bez příběhu, který ji stvořil. Je to neoddělitelná součást naší historie, kterou musíme přijmout a pochopit, abychom mohli svou cestu uzdravení skutečně naplnit.