Důsledek pohledu nedostatku

Představ si, že naše potřeba lásky je jako žízeň v horké poušti. Čím déle putujeme bez kapky vody, tím zoufalejší je naše touha po osvěžení. Tato bezútěšná žízeň nás nutí kráčet za každou iluzí oáz, kterou nám někdo ukáže, protože věříme, že tam najdeme spásu. Ve vztazích, kde nás druzí neustále zanechávají na suchu, se naše žízeň po jejich uznání a lásce jen prohlubuje. Pokud jsme v dětství navykli na to, že lásku a přijetí si musíme zasloužit vyhlížením ven a zavděčováním, stáváme se jako pouštní cestovatelé, kteří se neustále snaží opravovat své kroky a doufají, že tentokrát najdou tu správnou cestu k oáze. Snažíme se papouškovat to, co druhý chce slyšet, jako bychom se pokoušeli nalézt schovanou studnu v písku – jen abychom si zasloužili doušek jeho přízně. Avšak buďme opatrní, protože pokud budeme omylem směřovat naše kroky špatně, můžeme zůstat v poušti navždy bez naděje na osvěžení.