Jejich setkání bylo osudové, nevyhnutelné a nádherně zářivé, jako kdyby na ně vesmír čekal od počátku věků.

Setkání Sophie a Sebastiana bylo jako když se dva ztracené komety střetnou ve vesmíru a společně vytvoří nádhernou, svítící dráhu na noční obloze. Jejich láska na první pohled byla podobná tomu kouzelnému okamžiku, kdy se poprvé rozsvítí hvězda v temné prázdnotě – okamžitě oslnivá a nečekaná. Sophia občas bojovala s náladami, jako by se někdo snažil zhasnout její vnitřní světlo. Ale Sebastian byl vždy tam, jako věrný strážce plamene, který ji podpíral a chránil před temnotou. Jeho oddanost a láska byly jako sluneční paprsky, které ji zahřívaly i v těch nejchladnějších chvílích.

Pro Sebastiana byla Sophia vždy jako polárka na obloze – pevný bod, k němuž se vracel, aby našel svůj směr a smysl. Jejich vztah rostl jako mohutný strom, jehož kořeny jsou pevně zakotvené v zemi důvěry a opory. A jak tenhle příběh plný lásky a citového pouta dopadl? Sebastian a Sophia dnes žijí krásný život, mají dvě nádherné děti a jejich láska je stále silná jako ten první den. Drží se za ruce i v těžkých chvílích, protože pro ně je opora a důvěra základními kameny jejich vztahu. Společně tvoří nádherný obraz – jako dva milenci na pláži, jejichž stopy zůstávají navždy v písku, nezmýté ani nejsilnější vlnou života.