Zvyk je jako řeka

Zvyk je jako řeka, která klidně teče korytem každodenní rutiny. Zpočátku je to pramen, který osvěžuje a dodává sílu našim dnům, jako rituály, jež nás naplňují radostí a klidem. Avšak, jak se tento pramen stáčí a získává na síle, může se proměnit v divokou řeku, která se vymkne kontrole a začne devastovat okolní krajinu. Takový zvyk se stává zlozvykem, který místo osvěžení přináší sebeničení.

Ve věčném dítěti, které nikdy nedospělo, vidíme nádrž této řeky. Zpočátku láká svou bezstarostností a touhou po pozornosti, avšak jak čas plyne, jeho vody se zakalují a stávají se záludnými. Toto dítě, které si zvyklo na obdiv jen za svou pouhou existenci, se může v dospělosti proměnit v predátora, jež si bere, co mu jeho ego napovídá, že mu náleží. Neuvědomuje si, že skutečné vedení a respekt pramení z pochopení a spolupráce s ostatními, zatímco jeho způsob zůstává jako povodeň, která rozkládá a ničí, místo aby spojovala a budovala mosty. Tak zlozvyk v podobě věčně nedospělého dítěte mění proud života v destruktivní sílu, která místo růstu přináší zkázu.