Stárnout s půvabem

Stárnutí je jako stoupání po spirálovitém schodišti starobylého majáku. Každý krok nahoru nás přibližuje k širšímu výhledu, a byť se možná zadýcháme a naše nohy budou unavenější, výhled z vrcholu je mnohem cennější. Na začátku, když jsme mladí, stojíme na základně, kde je pohled omezený, ale plný naděje a očekávání. Jak stoupáme, vidíme stále více a více z celého horizontu našeho života.

Společnost, která se děsí stáří, je jako někdo, kdo se bojí vyšlápnout další schod, protože má strach z únavy nebo zakopnutí. Ale přicházíme-li o odvahu, nikdy nespatříme ty úžasné výhledy, které nám vrchol nabízí.

Kult mládí, který oslavujeme, je jako fixace na první patro majáku. Ano, je krásné a svěží, ale je to jen začátek naší cesty. Když nedokážeme přijmout a milovat své vnitřní dítě i dospělého, kterým jsme byli, jak můžeme být připraveni přijmout starce, kterým se jednou staneme?

A co je alternativou ke stárnutí? Opustit tuto planetu předčasně? Naše kultura vytvořila iluzi, že mládí je jediné období hodné lásky a obdivu, ale to je jen část pravdy. Každá etapa našeho života má své kouzlo a moudrost, které je třeba ocenit.

Ženy, které cítí úzkost při pomyšlení na stárnutí, a homosexuálové, kteří bojují s tlakem na mladistvý vzhled, jsou jako lidé, kteří se bojí temných úseků schodiště. Tyto úseky jsou možná strašidelné, ale bez nich bychom nikdy nedosáhli nádherného výhledu na vrcholku.

Ano, stárnutí přináší vrásky, šedivé vlasy a svrasklou kůži, ale také přináší moudrost, zkušenosti a hloubku, kterou mládí nemůže nabídnout. Přijmout stárnutí znamená přijmout celý náš pobyt na této planetě, projít všemi etapami života s otevřenou náručí.

Takže ano, já chci zestárnout. Chci stoupat po tom spirálovitém schodišti a vidět svět ve všech jeho barvách a vrstvách. Jsme tady, abychom prošli všemi obdobími života, a každé z nich má své jedinečné kouzlo.