Čtení myšlenek

Představte si vztah jako dva malíře, kteří malují společný obraz. Jeden malíř má přesně v hlavě, jak by měl obraz vypadat, a věří, že druhý malíř bude automaticky vědět, kde má přidat barvy, jaké tahy štětcem použít a jaký má být konečný výsledek. Bez jakékoliv komunikace očekává, že jejich společné dílo bude perfektní. Tento přístup je však iluzorní, protože druhý malíř může mít úplně jinou představu o tom, jak by měl obraz vypadat. Místo harmonického mistrovského díla se tak na plátně objeví chaotický a nesourodý obrázek.

Podobně je to ve vztazích. Představa, že partneři si budou číst myšlenky a automaticky vědět, co ten druhý chce, je nejen nereálná, ale i škodlivá. Bez otevřené a upřímné komunikace hrozí, že každý z partnerů bude malovat úplně jiný obraz svého společného života – jeden může předpokládat, že žena přestane pracovat a bude se věnovat domácnosti, zatímco druhý očekává, že budou oba rovnocennými živiteli rodiny. Jeden může snít o domě na předměstí, zatímco druhý touží po bohémském hnízdečku ve městě.

Bez sdílených slov a dialogu zůstáváme uvězněni ve vlastních představách a očekáváních, které se často liší od představ a očekávání našeho partnera. Komunikace je tím štětcem, který malíře spojuje a umožňuje jim společně tvořit krásné a smysluplné dílo. Bez ní se jejich pokus o společný obraz nevyhnutelně změní v chaotickou a nesourodou směs barev a tvarů.