Láska k dítěti uvnitř

Představte si, že v každém z nás žije malé, zapomenuté dítě, které jsme zavřeli do starého, zamčeného kufru a nechali ho v zaprášeném koutě naší mysli. Tento kufr nese všechny naše dětské sny, obavy, touhy a nevyřešené bolesti. Mnoho z nás, bez ohledu na věk, nechalo tento kufr uzavřený příliš dlouho, ignorujíc volání toho malého dítěte uvnitř.

Každý den, kdy odmítáme otevřít tento kufr a čelit tomu, co je uvnitř, je jako přidávání další vrstvy prachu a pavučin. Každý z nás má v sobě malé dítě, které potřebuje lásku a přijetí. I ta nejsamostatnější žena v sobě nosí malou, křehkou holčičku, která hledá pomoc a ujištění. A ten nejtvrdší muž má v sobě malého chlapce, který touží po teplém a něžném objetí.

Každá etapa našeho života je jako kapitola v knize, kterou jsme napsali, ale často zapomněli přečíst. Jako děti jsme často věřili, že za každý problém, který jsme zažili, můžeme my sami. Mysleli jsme si, že kdybychom jen dokázali jednat správně, rodiče nebo kdokoli jiný by nás milovali, nebili a netrestali.

Nyní je čas otevřít ten starý kufr, setřít prach a podívat se do očí tomu malému dítěti, které tam čeká. Je čas mu dát lásku, přijetí a uzdravení, které si zaslouží. Protože to malé dítě v nás nebude nikdy opravdu zapomenuto; je součástí nás, a dokud ho neuzdravíme, budeme jen stěží skutečně celiství.